Barokní jezuitské Klatovy podruhé
Sympozium o víře a moderním člověku
26. dubna 2008:Dnes se v Klatovech konal druhý ročník loni zahájeného projektu, nazvaného Barokní jezuitské Klatovy, pořádaného občanským sdružením Klatovské katakomby. Projekt zaštítili jednak místní politici, jednak také plzeňský biskup a dále provinciál SJ. Téma bylo tentokrát zvoleno choulostivé a obtížné zároveň – "Víra a moderní člověk".
Po úvodu organizátora ing. Václava Chrousta zahájilprof. Jan Sokolzemitou přednáškou odkazující k období pohanství. Kult předků byl samozřejmou součástí předkřesťanských společenství – archaický člověk žil ve spojení s předky, uvědomoval si, že jim vděčí za to nejdůležitější – za život, za půdu k obživě, že s nimi vytváří společenství. A tak o zemřelé pečoval, nosil jim jídlo, uctíval jejich hroby. Žil z jejich odkazu, z přírody, slunce a deště, které vnímal, za ně děkoval, jejich ztráty se obával.
Křesťanství s tímhle postojem vděčnosti a žití z přítomnosti počítá – a přidává k němu další hodnotu –očekávání budoucího štěstí. Tato druhá stránka se v průběhu staletí víc a víc zdůrazňovala a první upozaďovala (dodal bych, že sám vstup křesťanství do pohanského prostředí střední Evropy neprobíhal nijak idylicky – stačí otevřít "Seznam pověr a obyčejů VIII. věku" českého etnografa Ćeňka Zíbrta). Nakonec křesťanství zbylo spíše jako pouhá myšlenková konstrukce ("světový názor") a zmíněná přirozená základna se vytrácela. Dnešní doba tedy není pohanská, ale křesťanská se ztracenou vírou, to jest vyprázdněná.
Prof. Tomáš Halíknahlížel otázku niterně: víra i nevíra žije v každém z nás. Jejich spolužití je přechod po úzkém mostku, na němž je každá v pokušení srazit druhou do propasti. Ale jen jejich vzájemné soužití vytváří jistou rovnováhu. Vytěsní–li víra z lidského nitra pochybnosti, nevíru, (a opačně), stává se nebezpečným fanatismem, kterému jde o ovládnutí druhého člověka.
Dr. Václav Umlauf, SJpoukázal na to, že napětí víry a nevíry se promítá v procesu sekularizace (zesvětštění) společnosti. Sekularizace se poprvé objevuje v řeckém myšlení okolo 6. st. př.n.l. (s přírodním světem nehýbají už jmenovití bohové, ale hodnotově neutrální síly – odtud pojmy techné, praxis, theoria, zákon, děj, nutnost.) Ve Středomořském a židovském prostoru (Starý zákon, kniha Genesis) se svět odděluje od Tvůrce, kterého člověk musí hledat. Později Aurelius Augustinus uvažuje o obci světské a obci Boží, svár vidí i v srdci člověka. A vyzývá k soužití obojího jak v lidském nitru tak ve společnosti, protože toto soužití obou protipólů vytváří prostor k životu.
P.František Hylmar, SJilustroval, na pozadí myšlenkových schémat současných sociologů (mimo jiné Petera Bergera a Ulricha Becka), soužití víry a nevíry v pojetí Benedikta XVI. Ten v okružním listu Spe salvi (Zachráněni nadějí) z listopadu 2007 představuje "rozumnou víru". Rozum přitom nechce omezit jen na oblast přírodních věd – pravda není pouhý matematický konstrukt, ale něco, co vzniká a žije pouze v dialogu. Pak pravda není ani pouhým subjektivním přesvědčením, ale živou a novou skutečností.
Moderátor, bývalý klatovský starostaKarel Mráz,zdůrazniv, že jeho úkolem je být školníkem, hlídajícím zvonění, dovolil proložit myšlenkově hutné hodinové přednášky vždy jen několikaminutovou přestávkou. Díky tomu se podařilo dodržet plánovaný časový rámec. Obdivoval jsem 120 posluchačů v sálku Městské knihovny (dříve jezuitské koleji) a dalších asi 80 nadšenců, sledujících v přísálí dvě velké obrazovky, že stačili nejen sledovat přednášející, ale také klást otázky.
Odpoledne se posluchači a přednášející sešli znovu k diskusi, v níž padala různá témata, mj. také z oboru ekologie – environmentalistiky. Prof. Sokol reagoval tím, že nikdy žádná společnost nevěnovala těmto problémům takovou pozornost jako současná evropská a že naši předci si s ochranou přírody hlavu nelámali. Nedodal už ale, že také žádná společnost dosud nepoškozovala životní prostředí tak, jako právě současná a že tedy volání po novém vztahu k přírodě je (zatím slabým) projevem pudu sebezáchovy.
Druhý ročník BJK se vydařil, ať žije ročník třetí!
Jiří Štancl
Zdroj:
