V duchu hesla ad maiorem Dei gloriam
Rozhovor s předsedou občanského sdružení Klatovské katakomby Václavem Chroustem
Už druhý ročník Barokních jezuitských Klatov pořádalo ve dnech 26. a 27. dubna občanské sdružení Klatovské katakomby ve spolupráci s českými jezuity. Hlavním bodem programu bylo sympozium „Víra a moderní člověk“. Přednášky Jana Sokola, Tomáše Halíka, Václava Umlaufa SJ a Františka Hylmara SJ si vyslechlo více než 200 účastníků. Večer se pak zcela zaplnil bývalý jezuitský kostel v Klatovech těmi, kdo se přišli zúčastnit zádušní mše. Hlavním celebrantem byl jezuitský provinciál, kazatelem prof. Halík a skvělý hudební doprovod obstaralo klatovské Kolegium pro duchovní hudbu řízené Vítem Aschenbrennerem, které podruhé předvedlo tzv. Kaiserrequiem od vídeňského dvorního skladatele J. J. Fuxe. V neděli 27. dubna se pak od 10 hodin konala bohoslužba, které předsedal plzeňský biskup František Radovský. Při liturgii zazněla barokní Missa primi toni octo vocum z roku 1630 salzburského kapelníka S. Bernardiniho, kterou doplnily skladby G. O. Pitoniho, G. Gabrieliho a C. Monteverdiho. Mši připravilo Kolegium pro duchovní hudbu s místním sborem Šumavan. Při této příležitosti jsme položili pár otázek předsedovi občanského sdružení Klatovské katakomby Ing. Václavu Chroustovi, hlavnímu organizátorovi akce.
Právě skončil program druhého ročníku Barokních jezuitských Klatov. Proběhl podle vašich představ?
Určitě, ba dokonce naše představy překonal. Výtečnou úroveň mělo sympozium na téma „Víra a moderní člověk“. Věřili jsme v jeho úspěch, protože jsme jeho „osud“ svěřili do rukou skvělých přednášejících. To, co se však nedalo naplánovat, byla nádherná atmosféra, která se zde v Klatovech v městské knihovně v průběhu sympozia vytvořila. I za ni patří dík našim hostům prof. Sokolovi, prof.Halíkovi, P.Umlaufovi a P.Hylmarovi, mohu-li je uvést v pořadí jak postupně přednášeli. Dík patří i posluchačům – předpokládali jsme, že se publikum bude v průběhu dne měnit a že si někteří přijdou poslechnout jen svého favorita. Velká část posluchačů si však vyslechla přednášky všechny a společenský sál knihovny byl plný. Plno bylo i v předsálích, kde byly instalovány dvě velkoplošné televize, které zprostředkovaly dění v sále další lidem. Velmi zajímavá byla diskuse, která se uskutečnila odpoledne. Díky citlivému moderování, kterého se ujal bývalý klatovský starosta Karel Mráz, se i ta velmi povedla a byla jakousi pomyslnou tečkou za hezkým a podnětným sympoziem.
Letošní sympozium se na rozdíl od toho loňského nezabývalo historií, ale současností a sice rolí víry v životě moderního člověka. Jak toto téma vzniklo?
Poměrně snadno. V minulém roce jsme na historické konferenci slyšeli mnoho zajímavého o tom, co se stalo, kdy se tak stalo, kdo co udělal atd. Napadlo nás, že by bylo zajímavé vědět, co si mysleli lidé, kteří tehdy žili. Bylo nám jasné, že ústředním tématem života barokních lidí byla víra. Chtěli jsme si tedy příjemným způsobem ujasnit vztah moderního člověka a víry před tím, než si položíme otázky další – např. jaký je rozdíl mezi tím, co si mysleli a v co věřili barokní lidé, ve srovnání s tím, v co věříme a co si myslíme my. Požádal jsem tedy o spolupráci P. Františka Hylmara, provinciála České provincie Tovaryšstva Ježíšova a s jeho velkou a přátelskou pomocí se podařilo připravit program, dohodnout se s přednášejícími a zakomponovat sympozium do celkového rámce projektu, protože ten neobsahuje pouze sympozium. Musím s radostí říci, že přednášející naše snaha a téma oslovily a že bylo poměrně snadné se s nimi na jejich klatovské misi dohodnout. To nejkrásnější na celé věci je, že i tak známí a společensky vytížení lidé si na Klatovy a náš projekt dokázali najít čas a svoji účast pojali v duchu jezuitskéhoad maiorem Dei gloriam.
Při srovnání minulého a letošního sympozia si nelze nevšimnout, že letos bylo referentů podstatně méně, zato však nechyběli mediálně známí katoličtí intelektuálové…
Ano a právě to se skvěle podařilo. Tím, že profesoři Halík a Sokol přijeli do Klatov, dokázali, že je zajímá opravdový dialog víry a nevíry, že jim nejsou lhostejní lidé a že i mediálně nevýznamná akce, je-li míněna opravdově, má šanci oslovit i mediálně známé osobnosti. To samé platí o panu provinciálovi a jeho kolegovi Umlaufovi, který do Klatov přijel z Mnichova. Nevím, jestli vás moje odpověď na tuto otázku uspokojila, ale mě účast „mediálně známých katolických intelektuálů“ nadchla ještě z jiného hlediska. Tím, o čem hovořili a jak hovořili. Prof. Sokol např. připomněl, že v moderní době mají lidé tendenci chápat svůj život a podmínky svého života za samozřejmost, ačkoliv jde o nesamozřejmý dar. Prof. Halík nejen skvěle přednášel, ale i promluva, kterou pronesl při requiem, nám zůstane dlouho v paměti. Navážu-li na to, co též zmínil při přednášce, dovolím si říci, že bude-li od českých oltářů znít slovo tak, jako znělo při jeho promluvě či druhý den z úst plzeňského biskupa Mons. Radkovského při nedělní bohoslužbě, nebudou české kostely záhy prázdné, protože do nich přijdou ti „vzdálení nablízku.“ Budou-li české university hovořit ústy profesorů tak jasně, srozumitelně a distingovaně, jako prof. Sokol, budou do světa vysílat skutečné intelektuály. Zapomenout nechci na P. Františka Hylmara, který nám představil papeže Benedikta XVI. kultivovaným a noblesním způsobem. Pascalovská výzva Benedikta XVI. „bezvěrcům“, kterou P. Hylmar citoval: „Zkuste žít, jako by Bůh byl,“ byla přesně tím, co bylo vhodné říci závěrem celého sympozia.
Součástí programu byly i letos liturgické slavnosti s doprovodem hudebníků pod vedením Víta Aschenbrennera…
S potěšením mohu říci, že i hudební provedení liturgických slavností bylo výtečné. Pan Aschenbrenner je člověk připravený nejen teoreticky, ale i prakticky – sám je také výborný varhaník a liturgické hudbě velmi dobře rozumí a má pro ni cit. Podařilo se mu povzbudit zpěváky a hudebníky Kolegia pro duchovní hudbu a smíšeného sboru Šumavan k nevšedním výkonům.Kaiserrequiemod J.J. Fuxe bylo důstojným kontrapunktem promluvy P. Tomáše Halíka, Bernardiho dvojhlasá mše pak velmi příjemně překvapila. Hudbu, jakou při Barokních jezuitských Klatovech obě tělesa představila, člověk neslyší každý den.
Vraťme se ještě chvíli na začátek. Jak vlastně tento projekt před rokem vznikl? Co vás k němu vedlo?
Projekt vznikl vlastně před dvěma lety, kdy bylo založeno občanské sdružení Klatovské katakomby. Jak název sám napovídá, jeho úkolem bylo pečovat a propagovat klatovské katakomby. V té chvíli jsme začali všichni více přemýšlet o době, kdy katakomby vznikly, o tehdejších lidech a vlastně i sobě. Měli jsme za to, že je třeba něco udělat pro duchovní odkaz lidí, kteří byli v katakombách pohřbeni a jejich dobu. A protože baroko a jezuité byli dlouhou dobu neprávem „démonizováni“, napadlo nás pokusit se představit je v poněkud objektivnějším světle. To se nakonec stalo základem konference a sympozia.
Stejně důležitý je však i druhý moment – stojíme o liturgické slavnosti a jejich „barokní provedení“ – o ono pověstné skloubení slova, hudby, umění a víry. Podmínkou, kterou jsme si dali, je requiem – jako mše je obětované právě za spásu duší lidí pohřbených v katakombách. Pro některé návštěvníky je jakýmsimemento mori, pro věřící má však význam hlubší. Nicméně přicházejí ti i ti, a to je důležité.
Zmínili jsme se o tom, že v loni se Barokní jezuitské Klatovy zabývaly historií jezuitského řádu u nás a zejména v Klatovech. Letos si vzaly na mušku současnost. Nabízí se otázka o čem budou ty příští?
O budoucnosti budeme diskutovat. Příští ročník bychom opět zaměřili historicky, ale konkrétněji zatím neodpovím. Volba témat a forma organizace příštího ročníku budou muset být nyní předmětem určité interní diskuse. Nevím, jestli se dá zopakovat nadšení všech zúčastněných a spolupracovníků. Pokud mi dáte prostor, rád bych i poděkoval všem přednášejícím, spoluorganizátorům, posluchačům a účastníkům, kteří se podíleli na krásné atmosféře během akce. Zapomenout nesmím ani na patrony projektu, jimiž byli vedle plzeňského biskupa Františka Radkovského a jezuitského provinciála Františka Hylmara i klatovský starosta Mgr. Salvetr a místostarostka Mgr. Tomaierová a též náměstkyně plzeňského hejtmana Mgr. Kalčíková. I ono spojení město-církev-kraj-řád, v němž se snoubí místní se světovým, je symbolické. Dokazuje, že staré řevnivosti lze zapomenout, že je možné společně podpořit cosi smysluplného. Snad mohu závěrem ještě jednou říci, že bez ohledu na víru a přesvědčení, oba ročníky proběhly v přátelské a kultivované atmosféře, v duchuad maiorem Dei gloriama je-li to možné, pak bych i pozval čtenáře Jesuit.cz na naše stránky
www.katakomby.cz, kde se postupně objeví vše o letošním ročníku Barokních jezuitských Klatov.Zdroj:
