Inspirace z Barokních jezuitských Klatov

Text Jirky Čížka

Barokní jezuitské Klatovy mají i své pravidelné a věrné návštěvníky. Jedním z nich je, doprovázen svým tatínkem, i Jirka Čížek. Ačkoliv nemá formální vzdělání, má zjevně rád historii. Ta mu je, vedle jeho blízkých, radostí, inspirací i potěšením. Následující příspěvek, jehož je Jirka Čížek autorem, je důkazem toho, co vše se Jirka díky svému úsilí, píli a zájmu dozvěděl o jezuitech a zejména těch klatovských. Příspěvek ponecháváme tak, jak nám jej Jirka Čížek dodal, bez jakýchkoliv korekcí:

Jezuité

Jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo) založil v Paříži r. 1534 baskický šlechtic sv. Ignác z Loyoly (1491–1556).

Jezuité se poprvé v Českých zemích objevili v r. 1555 ve Starém Městě v Praze. Nacházeli se v koleji, která předcházela Klementinum. Česká provincie řádu se vyčlenila r. 1623 a existovala až do r. 1773. Do Klatov se dostali v r. 1636. Jako apoštolsky zaměřený řád působilo Tovaryšstvo zejména ve školství, ale též ve vědě a umění.

V celém Českém království vznikaly jezuitské koleje. V době předbělohorské byly nejstarší např. v Chomotově mezi roky 1589 až 1773 a v Jindřichově Hradci od r. 1698 do r. 1773.

Po r. 1623 další koleje se seminářem a gymnáziem byly ve městech: Jičín, Kutná Hora, Malá Strana v Praze u sv. Mikuláše, Nové Město v Praze, Cheb, Litoměřice, Hradec Králové a Klatovy.

V Klatovech působil i nejvýznamnější jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688). Byl pohřben u sv. Salvátora v Praze. Tento barokní historik napsal mnohá díla o historii, např. Výtah z dějin českých aneb Historie boleslavská, Historické rozmanitosti Království českého. V Klatovech byl dvakrát, a to v letech 1663–1666 a 1672–1673. Při svém druhém pobytu zde napsal spis Obrana jazyka slovanského, zvláště českého. Toto dílo napsal latinsky. Rukopis byl poprvé vytišten v r. 1775. Úplný český překlad od Emanuela Tonnera byl vydán v Praze r. 1869.

Nejvýznamnějšími učiteli na klatovském jezuitském gymnáziu byli: v 17. století Bohuslav Balbín a v 18. století matematik Stanislav Vydra (1741–1802), o kterém ve svém románu F. L. Věk píše Alois Jirásek. Vydrovi žáci byli například Václav Matěj Kramerius (1753–1808) a Josef Dobrovský (1753–1829).

V jezuitské koleji od dob Josefa II až do r. 1990 byla kasárna. Od r. 1999 je zde Městská knihovna. V ní na jezuity je vzpomínáno od r. 2004 při celostátní konferenci o díle a osobnosti Bohuslava Balbína aj.

Kostel

Stavba jezuitského kostela v Klatovech byla započata v r. 1655. Carlo Lurago zahájil tuto velkou stavbu, ve které pokračoval po r. 1666 Giovani Domenico Orsi. Pozměnil Luragovo projekt podle vlastních plánů. V r. 1671 dorostla stavba do úrovně střechy a byly osazeny věže. V r. 1675 byl 31. července kostel na počest sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu vysvěcen a konala se zde první mše. Další čtyři roky se ještě pracovalo na úpravě interiérů a exteriérů kostela.

Carlo Lurago (1618–1684) se podílel v Praze na barokní úpravě kostela sv. Salvátora a kostela sv. Ignáce na Novém Městě, na stavbě kostelů v Chomutově, Hradci Králové, Březnici, na stavbě benediktinského opatství v Broumově a na stavbě františkánského konventu v Červeném Újezdě – Hájku u Kladna.

Giovanni Domenico Orsi (1633–1679) se účastnil stavby pražské Lorety od položení základního kamene v r. 1626 až do dostavby v r. 1631. V Praze na Starém Městě stavěl Klementinum a konventy křížovníků s červenou hvězdou a dominikánů, na Novém Městě kolej novoměstských jezuitů, Svatou Horu v Příbrami a kostel Svatého Jana pod Skalou.

Středověká města také sužovaly časté požáry. Jezuitský kostel byl poškozen v letech 1689, 1791 a v r. 1810. První požár v r. 1689 byl nejrozsáhlejší. To znamená, že shořela velká část města a téměř celý kostel a jeho vybavení včetně oltářů a varhan. Po rekonstrukci byl kostel znova vysvěcen až v r. 1717. Na jeho obnově pracovali různí řemeslníci: zedníci, kameníci, zvonaři, sochaři, truhláři, řezbáři a především malíři obrazů a oltářů.

Oltářní obrazy zaujímaly v barokní malířské tvorbě vyjímečné postavení, vyplývající jak ze vznešeného poslání vyjadřovat božské a nadpřirozené věci, tak i specifického charakteru daného jeho vystavením v sakrálním prostoru.

Všichni tito umělci pracovali na více kostelích v Čechách i jinde v Evropě.

V Klatovech mezi nejvýznamnější malíře patřili: Jan Hiebel, Jan Jiří Hensch, Jan Petr Molitor, Ignac Raab a František Xaver Palko.

Jan Hiebel(1679–1755) Tento malíř se narodil v Kemptenu a zemřel v Praze. Učil se perspektivě u známého mistra Andrea Pozza. V Čechách maloval v Praze, Litoměřicích, Doksanech, Klatovech, Zákupech a v Ostrově nad Ohří. V Německu v Rasttatu, Offenburgu, Tübingenu, Reutlingenu a Memingenu. V Rakousku ve Vídni.

V Klatovech namaloval v r. 1716 až 1717 hlavní oltář velmi vzácnou iluzivní technikou.

Jan Jiří Heinsch (1647–1712) Narodil se v Kladsku a zemřel v Praze. Do Prahy přišel r. 1678 a stal se členem staroměstského malířského cechu. Specializoval se hlavně na tvorbu maleb v jezuitských objektech, např. v Praze Novém Městě v koleji jezuitů, v Luži- Chlumku u Chrudimi a v Tuchoměřicích.

Jan Petr Molitor (1702–1756) Pražský malíř maloval oltáře v Praze na Starém Městě v konventu dominikánů, v Novém Městě v konventu bosích augustiniánů, v bývalém benediktinském opatství na Sázavě, v cisterciáckém opatství P. Marie v Oseku u Teplic a také hlavní oltář v Zaječově–Svaté Dobrotivé.

Ignac Raab (1715–1787) Jeho díla můžeme spatřit v Praze na Hradčanech v kostele Nanebevzetí P. Marie, v chrámu sv. Mikuláše, v Novém Městě v konventu alžbětinek a v Tuchoměřicích u Prahy v bývalé rezidenci staroměstkých jezuitů. Maloval také v Březnici, Bohosudově, Mostě a Opařanech u Tábora.

František Xaver Palko (1724–1767) Jeho oltářní obrazy jsou v Praze na Hradčanech v kostele Nanebevzetí P. Marie, na Malé Straně v chrámu sv. Mikuláše a v kostele P. Marie Ustavičné pomoci, v Praze–Zbraslavi v bývalém opatství cisterciáků. Jeho díla jsou také v Mnichově, Paříži a Wroclawi.

Po požáru v r. 1689 byly v r. 1714 instalovány nové bohatě zdobené varhany. Varhanář je neznámý. V r. 1720 Michal Koller postavil velmi pěknou kazatelnu, zpovědnice a lavice.

Katakomby

Pod jezuitským kostelem se nacházejí krypty, tzv. katakomby, vytvořené stavitelem Orsim.

Při jejich realizaci byl vytvořen systém průduchů. Díky stálému přísunu suchého vzduchu mohlo i ve středoevropských podmínkách dojít k přirozenému vysušení těl. V letech 1676 až 1783 zde bylo pohřbeno asi 200 zemřelých.

Z jezuitského řádu byl jako první pohřben Jan Jahoda a později Albert Chanovský z Dlouhé Vsi, rektor koleje Jan Parubka, matematik Benjamin Schleier aj. Přibývali k nim i šlechtici páni z Klenové a Janovic, Kocové z Dobrše, Kolowratové, Kinští, Běšinové z Běšin aj.

Posledním pohřbeným byl v r. 1783 Antonín Weichs. (V roce 1784 zrušil pohřbívání pod kostely Josef II.)

K poškození této vzácné památky došlo ve třicátých letech 20. století, když došlo k zasypání větracích šachet odpadem ze střešní krytiny. Tím se v katakombách změnilo klima a většina mumií se rozpadla a byla potom pohřbena na klatovském hřbitově. Do dnešní doby se jich zachovalo pouze 33.

Katakomby patří k nejcenějším evropským památkám. V Evropě jsou jen v těchto městech: Řím, Bologna, Palermo, Paříž, Toulouse, Bordeaux, Cáchy, Brémy, Salzburg a Klatovy. V Klatovech tuto vzácnou památku budou moci turisté navštívit v nové rozšířené expozici v druhé polovině r. 2011.

• Buriánek F. (1962): Literární Klatovy. – Krajské nakladatelství v Plzni.
• Hrdlička M. (ca 1947): Volání Klatovska. – Tiskařský závod Klatovy.
• Vaněk F., Hostaš K. (1899): Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Klatovském. – Praha.
• Vlček P., Sommer P., Foltýn D. (1998): – Encyklopedie českých klášterů. Praha, nakl. Libri.

Jiří Čížek