Memento mori … z očí do očí

Zamyšlení P. Františka Hylmara

V pátek 27. dubna přednesl provinciál českých jezuitů P. František Hylmar v rekonstruovaných katakombách své zamyšlení na téma „ Memento mori … z očí do očí.“ Jeho vystoupení doprovodilo Kolegium pro duchovní hudbu několika barokními skladbami, i ty přispěly k nadčasové atmosféře pátečního podvečera v klatovských katakombách.

Po úplném znění promluvy, kterou nám laskavě poskytl pan provinciál, přinášíme pohled na Barokní jezuitské Klatovy 2012 tak, jak je prožila paní Šárka Lesná.

Celý text promluvy

• Memento mori – z očí do očí (Stáhnout jako PDF) (Prohlédnout přímo) (115 kB)

P. František Hylmar, SI

Páteční podvečer v katakombách

Skončily BJK a bezprostředně po nich slavíme první máj – lásky čas.

Dnes stejně jako každoročně v tento den poslouchám z nahrávky Máchův Máj. „Byl pozdní večer … byl lásky čas…“, ale upoutává mě docela jiná část této básně než kdysi. Jako studentka jsem vnímala především příběh tragické lásky. Později můj obdiv patřil básnickým obrazům, barevnosti a zvukomalebnosti veršů.

Dnes si už poněkolikáté přehrávám scénu, v níž odsouzenec čeká ve vězení na svou popravu. Jeho trýzeň před neodvratným krutým koncem vrací mé myšlenky k pátečnímu večeru:

V pátek 27.dubna vpodvečer zahájil svou promluvou v katakombách letošní již šestý ročník Barokních jezuitských Klatov P. František Hylmar, provinciál českých je

zuitů. Na místě, které bylo vybudováno zásluhou jezuitů a na němž odpočívají ostatky dávných členů řádu a obyvatel našeho města, hovořil P.Hylmar o našem vztahu k životu a ke smrti.

Úvodem připomněl slova, která čteme nad vchodem některých hř

bitovů: „Co jste vy, byli jsme i my – co jsme my, budete i vy.“

Promluva vycházela z citací z knihy P. Friedricha Bridelia, SJ, jehož život a tvorba spadají do 17. století. Brideliova skladba – to jsou otázky o smrti spravedlivé ke všem bez rozdílu, o duši po skonu těla a také odpovědi na tyto otázky. P. Hylmar vybral několik částí z knihy a doprovodil je svým komentářem.

Není života bez smrti.

Křesťanům víra v posmrtný život věčný a v milosrdný Boží soud pomáhá žít svůj život v každou chvíli naplno, z lásky se rozdávat druhým, být vděčný za každodenní dary – a beze strachu, usmířen s Bohem a lidmi odcházet z tohoto světa.

Někteří známí – i ti, kteří se považují za dobré věřící křesťany – přiznávají, že mají ze smrti panickou hrůzu! Jim by páteční promluva jistě alespoň ulevila od jejich obav, možná by jim ukázala i jiný pohled na smrt, na to jediné, v čem jsme si opravdu všichni rovni.

Hloubku myšlenek zdůraznila barokní hudba – cembalo, violoncello, zpěv – která zároveň odvedla vnímavé duše z krypty do andělských výšin.

Bylo to docela symbolické: tělo je pozemské, duše však patří nebesům.

Na závěr P. Hylmar požehnal prostor krypt, jako to činí pokaždé při zahájení BJK.

Šárka Lesná