Vojtěch (Albert) Chanovský

28. června bude v Klatovech pojmenován nový druh klatovského karafiátu. Získá jméno Vojtěch Chanovský. Kdo byl Vojtěch Chanovský a čím se zasloužil o Klatovy a přilehlý kraj, popisuje následující text. Stručné resumé zní – Vojtěch Chanovský přivedl do Klatov jezuity, aby tu založili gymnázium. To se záhy stalo významnou institucí, na níž mimo jiné studovali Josef Dobrovský či první český novinář a nakladatel, klatovský rodák Václav Matěj Kramerius.

Vojtěch (Albert) Chanovský se narodil roku 1581 ve Svéradicích jako osmý z patnácti dětí rytíře Jana Chanovského z Dlouhé Vsi a jeho manželky Kateřiny, rozené Valovské z Úsuší. Dětství prožil na rodové tvrzi v Dožicích u Nepomuka. Jeho rod patřil k české nižší šlechtě. Vojtěch studoval jezuitská gymnázia v Praze u sv. Klimenta a v Českém Krumlově. Proti vůli rodičů vstoupil v roce 1601 do jezuitského řádu. Řádová filozofická studia vykonal v Jindřichově Hradci a v Olomouci, teologii studoval v Rakousku ve Štýrském Hradci (Graz).

V roce 1614 byl vysvěcen na kněze, roku 1615 je připomínán v Olomouci jako profesor matematiky, od roku 1616 působil v Praze, zejména jako představený konviktu sv. Bartoloměje (ubytovacího zařízení pro studenty při jezuitské koleji). Za stavovského povstání byl spolu s ostatními jezuity vypovězen z Čech (1618), své poslední řádové sliby složil v německém Pasově (Passau). Na podzim roku 1620 se vrátil do vlasti, do Českého Krumlova, kde se stal rektorem jezuitské koleje. Zde se střetl s Polyxenou z Lobkowitz. Chanovský totiž nechal odstranit náhrobek jejího manžela Viléma z Rožmberka, který stával vprostřed kostela sv. Víta a bránil běžnému liturgickému provozu. Rozzlobená Polyxena si stěžovala až v Římě u jezuitského generála a krumlovští jezuité museli na své náklady náhrobek obnovit. Od roku 1623 až do své smrti působil Vojtěch Chanovský jako misionář, zejména na jihozápadu Čech – v tehdejších krajích: Bechyňském, Prácheňském, Plzeňském a Podbrdském.

Albert Chanovský je autorem dvou literárních děl – populární české katechetické příručky Správa křesťanská a spisu Vestigium Boemiae piae (Stopa zbožných Čech) , díla původně psaného česky, do latiny přeloženého Janem Tannerem. Ten později napsal o Chanovském hagiografický spis Vir apostolicus (Muž apoštolský), v němž Chanovského nahlíží jako světce, byť světcem prohlášen nebyl.

Zřejmě nejvýznamnějším počinem Vojtěcha Chanovského je jeho uvedení jezuitů do královského města Klatovy. Díky jeho úsilí zde v roce 1636 vznikla jezuitská rezidence, v roce 1642 pak již kolej, od roku 1636 zde působilo jezuitské gymnázium. Právě zřízení gymnázia bylo jedním z hlavních důvodů, proč byli jezuité do Klatov pozváni. Albert Chanovský zemřel v Klatovech dne 16. května 1643 v pověsti svatosti.

Petr Havlíček ve svém příspěvku v publikaci Barokní jezuitské Klatovy, odkud čerpáme většinu informací o Albertu Chanovském, dochází k závěru, že „Albert Chanovský se v českém barokním prostředí stal přímo vzorovým typem jezuitského lidového misionáře.“ Tito misionáři uskutečňovali tzv. nenásilnou formu rekatolizace. Vedle běžných forem kněžské činnosti využíval Albert Chanovský svého charismatu k navázání neformálních vztahů s lidmi, jimž hodlal zprostředkovat katolickou víru či je v této víře upevnit. V tomto ohledu byly předností i jeho skromnost a asketismus. I to byl důvod úspěchu jeho misie.

Petr Havlíček své hodnocení osobnosti Alberta Chanovského končí slovy: „ Můžeme tedy Chanovského považovat za samorostlou osobnost, která se nerada pohybovala v hranicích společenské konvence. A ač tento rys byl pro něho zpočátku zdrojem konfliktů, nakonec našel v potulném misionářském působení takové uplatnění pro své vlohy, které druhým přinášelo prospěch.“

Klatovy ctí Alberta Chanovského jako otce zakladatele jezuitské koleje, s čímž přímo souvisí i založení významného gymnázia – to, jak doložila Kateřina Valentová Bobková, na počátku 18.st. bylo největším neakademickým gymnáziem na území Čech, Moravy a Slezska s více než 300 studenty v denním studiu.

Ing. Václav Chroust,
Klatovské katakomby, o. s.

Jan Tanner , Vir apostolicus, ukázka misijní činnosti Alberta Chanovského:

„Maje vjíti do nějaké vsi, kde ještě nebyl znám, když byl již u humen, počínal zpívati nějakou českou pobožnou písničku, a tak zpívaje do vesnice vcházel, skoro tím způsobem, jako zpívají žebráci, když holdem chodí. Zatím se sběhly děti, aneb zahlídl-li kde on sám některého hocha, ukázav mu obrázek, vábil ho k sobě, aby s ním šel a zpíval: a když se nějaká hrstka sběhla, přímo s nimi spolu zpívajícími do kostela vcházel. Kamkoli se přibral, tam ihned, svolav děti a spořádav pacholata zvlášť a děvčata také zvlášť, na způsob nějaké processi, s nimi spolu zpívajícími, ve vsích nahoru i dolů, v městech pak a městečkách po rynku, po ulicích a okolo zdí městských chodil. Pakli se k tomu také někteří jiní dospělí lidé sešli, aneb přišel-li sám na některý houf lidí zahálejících, tu se s svou processí pozastavil, a jim nětco z křesťanského učení vykládal, při tom je na to navesti usiloval, aby s ním do kostela šli, kdežby se jim křesťanské učení volněji a pilněji vyložiti mohlo. V kostele pak vyptav se dětí, co by uměly, a vyslyšev to, čemu se znovu naučily, obrázky a růžence jim rozdával. Pakli tam kostela nebylo, tehdy u Božích muk aneb, jestliže tam žádných Božích muk neměli, aspoň pod některým širokým stromem těm, kteříž se byli sešli, křesťanské učení vykládal, nic na to nedbaje, byť pak někdy, krom pacholat a děvčat, žádného jiného při tom tam nebylo.“ (Tanner, s. 90–91) 

Albert Chanovský