Bohemia Jesuitica
Čechy jezuitské
Bohemia Jesuitica znamená Čechy jezuitské
Na konci dubna 2013 se bude konat již sedmý ročník projektu Barokní jezuitské Klatovy. Rok od jednoho ročníku k dalšímu je dlouhá doba, ale příznivci BJK ji netráví odloučeni od „svého“ tématu. Několikrát během roku pro ně občanské sdružení Klatovské katakomby ve spolupráci s Městskou knihovnou v Klatovech a občanským sdružením Bartolomeo menší akce, zejména přednáškové večery.
V závěru prosincového „hádání“ husity s jezuitou v podání manželů Čornejových byli posluchači pozváni na přednášku paní Petronilly Čemus, editorky knihy Bohemia Jesuitica. Ohlášené seznámení s knihou se konalo v sále městské knihovny ve čtvrtek 10. ledna 2013. Hosty, mezi nimiž byl přítomen také jezuitský provinciál P. František Hylmar, uvítali za občanské sdružení Klatovské katakomby jeho předseda ing. V. Chroust a za městskou knihovnu ředitelka Z. Buršíková.
Dvousvazková publikace vydaná v září 2010 nakladatelstvím Karolinum vznikla na základě konference konané v Praze u příležitosti 450. výročí příchodu jezuitů do Čech (1556 na pozvání císaře Ferdinanda I.). Tovaryšstvo Ježíšovo zároveň slavilo 450. výročí úmrtí svého zakladatele sv. Ignáce z Loyoly a 500. výročí narození dvou významných osobností řádu – sv. Františka Xaverského a bl. Petra Fabera.
Úvod ke knize napsali tehdejší generál řádu jezuitů P. P. H. Kolvenbach a rektor Karlovy univerzity prof. RNDr. V. Hampl. Závěr knihy patří ohlédnutí za životem kardinála Tomáše Špidlíka, nejznámějšího českého jezuity 20. století.
Úvod a závěr tvoří rámec a v něm se deset kapitol věnuje všem oblastem, v nichž příslušníci Tovaryšstva Ježíšova – Societas Jesu – působili: najdeme zde například články o zakladateli řádu a jeho spiritualitě, o přírodních vědách, matematice, filozofii, o hudbě, výtvarném umění, literatuře, divadle, samozřejmě také o vynikajícím jezuitském školství a o misiích. Kromě příspěvků odborníků, které jsou psány v anglickém, českém, německém a španělském jazyce ( ty nejzávažnější jsou přeloženy do češtiny), obsahuje publikace také český a německý úvod ke každé kapitole, české, případně německé resumé všech příspěvků, česky a německy psaný chronologický přehled, latinsky jsou uvedeny prameny a poznámkový aparát.
Text je doplněn velkým množstvím obrazového materiálu.
Z odborně fundovaného a zároveň nadšeného podání paní Čemus bylo patrné, že není možné vtěsnat do krátkého času jedné přednášky ani jen to hlavní a nej–důležitější, co autoři do knihy vložili, a že jistě bude nejlepší seznámit se s knihou osobně a pohybovat se v kapitolách podle vlastního zaměření. Jsou zde jak vysoce odborné texty, tak i články „schůdné“ pro každého.
Kdo zatoužil po osobním kontaktu s knihou, toho velmi potěšilo oznámení ředitelky knihovny Z. Buršíkové: kniha je k vypůjčení k prezenčnímu studiu ve studovně knihovny.
Během výkladu bylo možné získat nejen informace o knize, ale také dozvědět se různé zajímavé podrobnosti týkající se jezuitského řádu a jeho působení. Vybíráme několik z nich:
Vyslání dvanácti jezuitů do Čech v dubnu 1556 bylo posledním velkým počinem zakladatele a generála jezuitského řádu sv. Ignáce z Loyoly, neboť ten zakrátko nato zemřel (31. 7. 1556).
V zemích na sever od Alp se jen v Praze, Mnichově a Ingolstadtu nacházely tři jezuitské koleje. V Praze to bylo u sv. Klimenta na Starém Městě, u sv. Mikuláše na Malé Straně a u sv. Ignáce na Novém Městě.
Jezuité vždy spatřovali svůj hlavní úkol v pomoci duším setkat se s Kristem a také v péči o rozvoj osobnosti. V této souvislosti je citován sv. Ignác: „Nemáme ani potuchu o tom, co Bůh je schopen z nás udělat, pokud se mu odevzdáme.“
V roce 1730 se generálem řádu stal P. Franz Retz, jezuita narozený a působící v Praze, který se přičinil o kanonizaci sv. Jana Nepomuckého, hlavního patrona české jezuitské provincie (vedle sv. Petra Canisia) a patrona dobrého jména Tovaryšstva Ježíšova.
Pojmy „misie, misionář“, dnes běžně používané v širokém slova smyslu, pocházejí právě z činnosti Tovaryšstva Ježíšova – úkolem bylo šířit víru a rozvíjet člověka jako obraz Boží i ve velmi vzdálených a neznámých končinách.
Na mnohých jezuitských památkách se setkáváme s písmeny (O)AMDG, jež vyjadřují heslo jezuitů – (OMNIA) ad MAIOREM DEI GLORIAM – (Vše) pro větší slávu Boží.
Často také nacházíme kříž vyrůstající nad H v trojici písmen IHS, která čtou jezuité
IESUM HABEMUS SOCIUM – Ježíše máme za (sou)druha.
Slovo soudruh je zde použito v původním nezkompromitovaném významu.
Šárka Lesná
