Citadela (Divadlo jednoho herce)
Barokní jezuitské Klatovy 2014
Vážení přátelé,
dovolte nám, abychom vás pozvali na neděli 27. dubna do krypty klatovských katakomb, kde od 18 hodin Miroslav Gabriel Částek dílem Antoine de Saint‑Exupéryho Citadela uzavře letošní ročník Barokních jezuitských Klatov.
Je mi dnes smutno. Z generace, která poznala jen hospody, auta a věčné kalkulování. Člověk zbavený vší tvůrčí síly už ani neumí v lůně své vesnice vytvořit tanec, nebo píseň. Člověk živený konfekční standardní kulturou jako vůl senem. Století reklamy a totalitních režimů. V dnešní době rozvodů se člověk lehko rozvádí i s věcmi. Ledničky jsou lehce zaměnitelné. I dům. I žena. I strana. I náboženství. Existuje problém. Jediný na celém světě. Dát životu smysl.
Antoine de Saint Exupéry pracoval na Citadele od roku 1936 až do tragického průzkumného letu dne 31. 7. 1944. Zápisky s poznámkami nosil všude s sebou. S tímto dílem spojil své poslední roky života. V Citadele odhaluje smysl věcí, světa, života. Svou vírou o překonání krizí hrdinským odhodláním individua ve prospěch celku, představuje živý literární odkaz. Celé dílo je naléhavou výzvou autora k člověku jako k dědici i spolutvůrci civilizace.
Citadela je však také básní. Saint Exupérymu záleželo na tom, aby řekl lidem jak mají žít, ale nejvíc vypovídal o tom, jak člověk miluje… Napsal vlastně knihu o lásce. Láska a přátelství jsou vzájemnou poctou, oboustranným darem, a pokud mají zůstat vznešené, musí si uchovat svobodu. Milovat neznamená hledět jeden na druhého, ale dívat se spolu stejným směrem… Antoine de Saint – Exupéry v lásce viděl smysl života na této zemi.
Nedotkl jsem se Boha, ale bůh, který dovolí, abychom se ho dotkli, není už bohem. Stejně tak jestliže vyhoví modlitbě. Poprvé jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že na ni nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho.
Činoherní, filmový a televizní herec, průkopník a hlavně představitel Divadla jednoho herce.
Po absolvování Divadelní fakulty JAMU v Brně získal angažmá na činoherní scéně brněnského divadla, v pražském divadla E. F. Buriana, v pražské poetické Vinárně Viola. Od roku 1968 se věnuje formě divadla jednoho herce. Ta mu poskytla možnost uplatnit – na rozdíl od ansámblového divadla – svůj názor na dané dílo i na dění ve společnosti. Nešlo tedy o pouhou hereckou exhibici, ale vždy o výpověď herce člověka.
V roce 1991 se stal terciářem řádu kazatelů – Dominikánů – a od té doby se věnuje výhradně duchovním pořadům, které uvádí v sakrálních prostředích i mimo ně.
Viděli i krajané v Chicagu, New Yorku a Torontu. Miroslav Gabriel Částek uvedl od roku 1968 během své 46leté působnosti 56 pořadů s více než 4 000 vystoupeními.
Vstupenky v ceně 50 Kč bude možné od pondělí 14. dubna pořídit v pokladně katakomb.
