Johann Hiebel, malíř fresek středoevropského baroka
Kniha Jiřího Fronka
Na pultech knihkupectví v současné době můžete najít vynikající a krásně zpracovanou publikaci výrazně se dotýkající dějin klatovského jezuitského kostela.
Historik Jiří Fronek v knize „Johann Hiebel (1679–1755), malíř fresek středoevropského baroka“ přináší struhující svědectví o životě a díle muže, který podstatnou stopu zanechal i v královském městě Klatovy ech. Především komplexním zmapováním malířova díla autor knihy ještě více zvětšil lesk díla Johanna Hiebela. I když jsme se s Hiebelovou prací seznámili na Barokních jezuitských Klatovech 2010 v příspěvcích právě Jiřího Fronka a také Sigrid Gensichen (u ní především ve spojení se švábským městem Rastatt), rozhodně neuškodí knihu otevřít a prostudovat.
Krom poznání totiž člověka naplní jistá hrdost, kterak otcové jezuiti dokázali nalákat do Klatov mistra svého oboru, z jehož práce máme dodnes potěšení a zároveň svým způsobem podněcuje turistický ruch.
Johann Hiebel se měl dle tradice narodit ve švábském městě Ottobeuren. Nicméně archivní výzkum prokázal, že jeho skutečným rodištěm byl Kempten a to pravděpodobně v roce 1679.
Od mládí se věnoval malířství, skutečným zvratem v jeho životě se však stal rok 1706, kdy se ve Vídni stal žákem proslulého Andrey Pozza, jezuitského koadjuktora a geniálního dovršitele architektonického iluzionismu. Hned následujícího roku se Hiebel objevil v Praze. Zde také poznal svou budoucí manželku Magdalenu, rozenou Kulíkovou, dceru pražského malíře Karla Kulíka (svatba proběhla 27. ledna 1708)
Následně již přicházely první malířské zakázky – fresky v Thunovském paláci, zámecké pokoje v Zákupech a v roce 1714 fresky pro jezuitský kostel sv. Klimenta v Praze.
Pak však v letech 1716–1717 přichází Hiebelova klatovská éra. V jezuitském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce Hiebel realizoval svou nejrozsáhlejší dochovanou kvadraturní výmalbu ve stylu pozzovského fikcionalismu. Vytvořil zde svou největší fiktivní kupoli (14x14m) a iluzivní hlavní oltář ve stylu Pozzova finto altare. Formálně svou kupoli koncipoval na základě stejného konstrukčního schématu, jaké v roce 1703 použil Andrea Pozzo ve své kompozici Scheinkuppel ve vídeňském Jesuitenkirche.
Téhož roku ještě v travé klenby presbyteria namaloval Nejsvětější Trojici, jež tu konverguje s motivem Korunování Panny Marie, vztahujícímu se k iluzivní malbě Hiebelova hlavního oltáře s námětem Neposkvrněného Početí Panny Marie na závěrové zdi.
Zakázku pro klatovské jezuity Hiebel dokončoval ještě v první polovině roku 1717. 31. 7. (na svátek sv. Ignáce) byl kostel slavnostně benedikován. V tomto období vytvořil úzká travé v ramenech transeptu („Vymítání démonů, zlých duchů sv. Ignácem“ a „Kázání sv. Františka Xaverského Indům“)
Jeho pracovní a umělecké aktivity ho pak zavály na mnohá místa včetně švábského Rastattu, nicméně zemřel 15. června 1755 v Praze a o dva dny později byl pohřben v chrámu Panny Marie Matky Boží před Týnem.
Jiří Fronek , Johann Hiebel (1679–1755), malíř fresek středoevropského baroka, Nakladatelství Lidové noviny a Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha 2013.
