Hudební stránká BJK 2015

Informace o sobotním rekviem a nedělní slavnostní mši sv.

Vážené dámy, vážení pánové, vážení přátelé klatovských katakomb,

součástí letošních Barokních jezuitských Klatovy jsou dva hudební svátky. Sobotní Requiem in A a 15 Heinricha Ignaze Franze von Biber v podání Smíšeného pěveckého sboru Šumavan a nedělní mše svatá, kterou doprovodí Kolegium pro duchovní hudbu dílem Františka Ferdinanda Kosmy Schmalfuse Missa ex D.

Requiem

Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce Klatovy, 25. dubna 2015, 17.00 hod.

Hudební složku sobotní bohoslužby má na starosti klatovský sbor Šumavan s doprovodným orchestrem. Pod vedením sbormistra Jaroslava Pletichy provede Requiem in A Heinricha Ignaze Franze von Bibera. Rozsáhlá skladba pro orchestr, šestihlasý smíšený sbor a šest sólistů rozšíří řadu Biberových skladeb, které mohli klatované slyšet nejen při BJK. Zde alespoň odkaz na nahrávku:

Heinrich Ignaz Franz von Biber (1644–1704): Requiem in A à 15

Slavnostní nedělní bohoslužba

Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce Klatovy, 26. dubna 2015, 10.00 hod.

Franz Ferdinand Kosmas Schmalfus (1730–1811): Missa ex D (novodobá premiéra)

ve spolupráci s plzeňským komorním orchestrem Consortium musicum.

Zdroj textu i obrázku: Stránky Kolegia

Missa ex D pro čtyřhlasý vokální soubor složený ze sólistů (solo) a ripienistů (tutti), dvoje housle, dvě clariny in D a varhanní continuo je dílem mladého augustiniána Františka (Franze) Ferdinanda Kosmy Schmalfuse (1730–1811). Schmalfus ji patrně zkomponoval v necelých pětadvaceti letech patrně během svého pobytu ve Skocích u Žlutic, kde působil v letech 1754–1757. O hudebním školení či působení tohoto řeholníka, jenž měl později zastávat funkci augustiniánského provinciála či rektora pražské univerzity, prozatím není nic známo, notový materiál objevený před nedávnem muzikologem Milanem Černým v Teplicích je zatím jediným dokladem Schmalfusovy hudební činnosti.

Opis Schmalfusovy mše si opatřili jezuitští seminaristé v Chomutově počátkem roku 1755 – na jednom z partů je datace 6. ledna 1755. Není vyloučeno, že mše byla v chomutovském jezuitském kostele provedena již na Tři krále 1755. Tento pramen představuje dosud jediný známý přímý doklad hudebního repertoáru chomutovského semináře a doplňuje tak dosavadní torzovité znalosti o zdejším hudebním provozu, jež zveřejnil Timotheus Fassl v roce 1931.

O jezuitských seminaristech je známo, že si vždy dokázali opatřit kvalitní soudobou hudbu, kterou využívali k prezentaci řádu navenek. Schmalfusova mše není výjimkou. Ze spartace hudebního pramene provedené Kolegiem pro duchovní hudbu vyplývá, že Schmalfus ve svém raném věku disponoval velmi solidními kompozičními základy a tato kompozice rozhodně nebyla jeho prvotinou. Velmi suverénním způsobem zachází s melodikou, jeho harmonická mluva je značně nápaditá, dokáže dokonale zvukově vytěžit doprovodný instrumentální ansámbl. Poněkud těžkopádněji a monotónněji působí pouze polyfonní části mše, avšak není vyloučeno, že Schmalfus záměrně usiloval o klasicistní výraz záměrně kontrastující s místy až caldarovsky lehkou hudební mluvou ostatních sborových i ariózních částí.

Není vyloučeno, že chomutovští seminaristé si mši opatřili také proto, že celé skladbě v hojné míře vévodí zvuk vysokých clarin, což pro mladé seminární trubače představovalo vítanou příležitost blýsknout se svým pověstným uměním. Tento detail však nevypovídá o chomutovském hudebním životě, ale je také nepřímým dokladem hudební úrovně na figurálním kůru kostela ve Skocích v polovině 18. století.