Misie, tj. šíření a upevňování katolické víry formou misijní činnosti, byly hlavním posláním jezuitského řádu. Příspěvek se bude zabývat tzv. vnitřními či lidovými misiemi (latinsky: missiones interae, missiones populares, německy: Volksmissionen, též Reformmissionen), na které byli jezuité vysíláni v rámci své provincie či v její blízkosti po Evropě, v tomto konkrétním případě v české provincii.

Jezuitští misonáři české provincie TJ působili v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V pobělohorské době se významnou měrou podíleli na realizaci misijního programu římskokatolické církve v českých zemích pokládaného za důležitý článek procesu rekatolizace. Ten byl katolickou církví tohoto teritoria v 17. a v první polovině 18. století chápán jednak jako protireformační úsilí zaměřené na nekatolické konfese, jednak jako snaha posílit pravověří a navrátit autenticitu víry do náboženské praxe katolického společenství. Misionáři vyučovali zásadám katolické víry (katecheze) a upevňovali katolické věřící v jediné „pravé“ víře (tehdy v Čechách a na Moravě jediné legitimní), nebo usilovali o obrácení nekatolíků na tuto „samospasitelnou“ víru.

Působení misionářů bude v přednášce nahlíženo v kontextu náboženské situace v českých zemích v druhé polovině 17. a především v první polovině 18. století, kdy se – přes snahu světské i duchovní vrchnosti – protagonistům rekatolizace nepodařilo evangelickou víru v Čechách zcela eliminovat. Přednáška shrne hlavní příčiny zesílení rekatolizačního úsilí za panování císaře a českého krále Karla VI. (1711–1740) a opatření orgánů státní moci i církevní správy proti přetrvávání nekatolické víry v českých zemích (císařské reskripty a patenty pražského arcibiskupství). Některé oběžníky katolické vrchnosti se týkaly i činnosti misionářů. Přednáška bude koncentrována především na vylíčení a přiblížení dvou typů tzv. lidových misií: diecézních misií a kajících misií, zvl. pak jejich rozdílů.

Vedle vystižení charakteru, úkolů, cílů a metod kajících misií, jejichž organizace byla zcela v rukou Tovaryšstva Ježíšova, se přednášející pokusí nastínit i historii vzniku a šíření kajících misií a jejich zavedení do české provincie TJ. Ukáže osobní nasazení a podíl generála TJ Franze Retze při uvedení kajícících misií do Čech: nejvyšší představený jezuitského řádu, původem z Čech, mj. osobně sepsal instrukce pro působení kajících misionářů v české provincii a sledoval činnost jednotlivých misionářů.

Na závěr se přednášející pokusí shrnout účinky a důsledky jezuitských misií a misionářské působení jezuitů v českých zemích: Dle autora přednášky se jezuitští misionáři podíleli jak na dobrovolné, vnitřní, tak na nucené, vnějškové, formální konverzi. Na jedné straně byli apoštoly, učiteli křesťanské víry, kteří v intencích potridentské římskokatolické církve posilovali katolické věřící českých zemí v jejich víře a podíleli se na formování novodobé křesťanské zbožnosti, na druhé straně byli aktivním nástrojem rekatolizační politiky a disciplinační strategie absolutistického státu, včetně toho, že se podíleli na pronásledování nekatolíků a na inkvizičních praktikách duchovní i světské vrchnosti.