Příspěvek se zabývá dějinami nápojů v 17. století. V první části poskytne přehled po všech různých druzích nápojů, které se staly předmětem diskuzí v literatuře raného novověku. Druhá část se zaměří především na čtyři druhy nealkoholických nápojů, jež začaly v Evropě v raném novověku konkurovat dosud dominantnímu pivu a vínu: šerbet, káva, čokoláda a čaj. Nejprve popíšu jejich stručnou historii, a pak se budu zabývat tím, jak se na tyto nápoje dívala dobová dietetika. Budu při tom vycházet především z práce profesora pražské lékařské fakulty Leonarda Ferdinanda Meisnera z roku 1721, ale také z řady dalších historických lékařských pojednání či cestopisů.

Bohuslav Balbín byl v průběhu věků chápán bezmála jako jediný z jezuitů, který si v našich dějinách zasloužil úctu.  Většinou zdoben epitety „vzdělaný a vlastenecký“, ale v podtextu bylo jasně patrné, že tyto vlastnosti měly být v řádu výjimečné.  Je ovšem otázkou, proč tomu tak bylo, proč obecná klišé přejímala i značná část odborné literatury. V širším kontextu je třeba vzít v úvahu i rozdílné hodnocení církevních dějin v předhusitském a pobělohorském období.

„Proto jste hodni, abych Vás po všechen budoucí čas pokládal za své,“ vzpomínal Bohuslav Balbín na své žáky v Rukověti humanitních disciplín. Jeho řádový spolubratr Jan Tanner provedl od studií až po poslední dny Jana Norberta ze Šternberka a Jana Fridricha z Valdštejna. Ludvík Crasius zase po jedenáct let duchovně vedl Bernarda Ignáce z Martinic. Ze souboru okolo padesáti jezuitských aristokratických průvodců vybereme několik modelových příkladů a budeme na nich ukazovat, jakými způsoby se vazby mezi Tovaryšstvem a aristokracií utvářely a upevňovaly, u jakých rodů jezuité sloužili, případně jaké jezuity si šlechtici a biskupové ke svým dvorům vybírali.

Jedna z nejúchvatnějších osobností České provincie jezuitského řádu, P. Bohuslav Alois Balbín, během svého řádového života pobýval dvakrát v klatovské řádové koleji. Šlo o léta 1663–1664 a 1671–1674. V případě druhého pobytu se tradičně mluví o tzv. „vyhnanství“. Obě éry působení výtečného učence v Klatovech a okolí budou krátce zařazeny do jeho životní dráhy. Následně bude upřen zřetel k tomu, co P. Balbín v Klatovech ve své době mohl shlédnout, slyšet, zažít, čeho se nejspíše přímo účastnil. Půjde o malý vhled do barokních reálií jihozápadních Čech.

Příspěvek je věnován formám a projevům náboženského života v katolickém prostředí ve druhé polovině 17. století. Na počátku autor blíže určí obsah termínu „barokní zbožnost“ a seznámí s charakteristickými znaky tohoto fenoménu. Dále představí několik příkladů náboženského chování jedinců převážně z pobělohorského období, o nichž píše Bohuslav Balbín ve svých dílech, především v pojednání Bohemia Sancta (čtvrtá kniha první dekády Miscellaneí). Referát tak na příkladu Balbínových textů ukáže, jak byla konstruována příkladná zbožnost „nesvatých“ osob v hagiografickém díle a co bylo považováno za hodnoty v náboženském životě doby baroka.

Příspěvek představí část korespondence mezi Bohuslavem Balbínem a premonstrátem Aloisem Hackenschmidtem. Úvod bude věnován Hackenschmidtovu životu a působení v Teplé, dále bude shrnut obsah dopisů, v nichž Hackenschmidt zasílal Balbínovi informace o dějinách kanonií Teplá a Chotěšov a posílal mu opisy listin nalezených v archivech těchto řeholních domů a výtahy z nich; zároveň však informace proudily také opačným směrem. Korespondence mezi oběma muži však nesloužila pouze vzájemné pomoci, ale obsahovala rovněž osobní rovinu. Umožňuje tak vyjádřit se také ke vzájemnému vztahu obou korespondentů.

Přednáška představí významného českého jezuitského učence 17. století Bohuslava Balbína jako slovesného tvůrce, literárního teoretika, gymnaziálního učitele, hagiografa a historika českých dějin. Příspěvek zařadí Balbínovy literárně teoretické názory i praktické psaní historie do kontextu literárně estetického myšlení jeho doby. V názorech na slovesnou tvorbu se Balbín jeví jako pravý humanista, stoupenec ciceronského klasicismu, který však má pochopení i pro novou literární estetiku, tzv. nové umění elokvence. Přednáška dále shrne Balbínovo hagiografické a historické dílo a bude se snažit je osvětlit jako významný projev barokního patriotismu katolických intelektuálů v českých zemích v 17. a první polovině 18. století.