Matěj Václav Štajer jako vypravěč příkladů

Jezuita Matěj Václav Štajer patří mezi nejvýznamnější postavy české literatury druhé poloviny 17. století. Jeho Postila katolická je pozoruhodná z řady důvodů, jedním z nich je narativní rovina exempel. Pokud navíc spojíme exemplový plán Postily a Štajerova překladu Manniho Věčného pekelného žaláře, stane se Štajer jedním z vůbec nejvýznamnějších producentů exempel své doby. Pokusím se ozřejmit, jak s exemply pracuje, na několika případech předvedu různé interpretační a literárně historické problémy.

Od 70. let 17. století do 2. desetiletí 18. století vydávali jezuité ve své pražské tiskárně český překlad bible opatřený komentáři. Tři svazky jsou spojeny hlavně se jmény Jiří Konstanc SI, Matěj Štajer SI a Jan Barner SI. Referát toto vydání bible krátce představí. Referující připravuje v nakladatelství Karolinum v tomto roce spolu s historikem a bohemistou Jiřím M. Havlíkem a kunsthistorikem Martinem Mádlem k vydání antologii z textu Svatováclavské bible, která by měla připomenout kulaté 300. výročí dokončení této biblické edice (1715) – referát představí právě pobíhající práci tohoto týmu a celý projekt.

Vrcholný hymnus českého baroka od jezuity Daniela Nitsche

Cílem příspěvku je představit meditativní hymnus autora, který je dosud znám spíše pouze jako autor souboru kázání Berla královská. Nepříliš rozsáhlé hodinky byly známy ve své anonymní latinské podobě již Brideliovu pokolení, jejich Nitschova česká adaptace a následný německý překlad od jezuity Andrease Freybergera (1734) svědčí o jejich mimořádném významu pro prostředí české jezuitské provincie. Nitschovo zpracování bylo obdivováno současníky a z prozodického hlediska ukázalo nové možnosti českojazyčné poezie.

Latinská literatura 17.–18. století bývá charakterizována jako literatura jednak barokního humanismu, jenž v 17. a v první polovině 18. století navázal na humanismus renesanční, jednak latinského klasicismu, jenž dominoval v 2. polovině 18. století. Přednáška podá stručný přehled základních tendencí, hlavních žánrů a reprezentantů novolatinské literatury těchto dvou století v českých zemích, s důrazem na literárně a kulturně historický kontext střední Evropy. Poukáže na recepci antické literatury, resp. kultury v humanistické výuce a literatuře (nápodoba antické literatury a soupeření s ní), zvláště na rétorické pojetí tehdejší literatury, opírající se o principy antické rétoriky. Zároveň upozorní na nové tendence literární estetiky, postupně se prosazující zejména v literatuře s uměleckými ambicemi a spočívající v konceptech a v tzv. ostrovtipu. Přehled uzavře seznámení s reakcí klasicistů na konceptuální literaturu v 2. polovině 18. století. Druhá část přednášky bude věnována nástinu odborné literatury tohoto období a na jeho závěru se dotkne i dobového konceptu dějin vzdělanosti, tzv. historia litteraria.