V příspěvku Jezuitské Klatovy – nové centrum bádání o českém baroku se ohlédne za minulými osmi ročníky, přidá zhodnocení ročníku devátého i výhled na ročník desátý.

Anglický pastor Thomas Bayes zavedl v roce 1760 vzorec, který umožnil počítat s pravděpodobnostmi. Pravděpodobnosti byly přitom chápány jako „relativní četnosti“. V polovině 20. století ukázal R. T. Cox, že pro „hodnověrnost výroků“ dostaneme stejné matematické zákony jako pro pravděpodobnosti. Bayesova věta dovoluje přesně vypočítat, jak se hodnověrnost vědeckých hypotéz mění v důsledku získávání nových experimentálních dat.

Dnes, 250 let po T. Bayesovi, je „Bayesova metoda“ jedním z nejdůležitějších postupů, jak z experimentálních dat vyvodit závěry. To dovoluje vybrat z různých hypotéz tu „optimální“. K tomu získáme ještě míru nejistoty v „pravdivosti“ hypotézy. Tato nejistota se nikdy nerovná nule.

Věda a víra se tedy od sebe navzájem podstatně neliší:

• Ke každému „vědění“ patří nějaká „hodnověrnost“. Tato hodnověrnost nebude pro induktivně dosažené vědění (např. v přírodních vědách) nikdy rovna 1 (jedné).
• Pravá objektivní jistota existuje pouze v matematice.

Ve svém příspěvku pojedná o problematice zázračného ronění krve u milostných obrazů a soch. Nejprve krátce pohovoří o zázračných „krvácejících“ hostiích, sochách a obrazech (Madona Ara coeli, kult Mariina pepla) ve středověku a následně se soustředí na sochy a obrazy novověké (zejména Klatovy, Neukirchen bei Heiligen Blut, Chrudimský Kristus).

V kulturních bojích 19. a 20. století se hojně diskutovalo o otázce, zda jezuity formovaný vzdělávací systém na katolických územích v raném novověku byl zastaralý a zda zanedbával zejména přírodovědecké disciplíny.

Tuto tezi probereme ve třech krocích.

Nejprve si představíme jezuitský vzdělávací systém a roli matematiky a zkoumání přírody v něm. Ve druhém kroku pohlédneme na úlohu, kterou tyto disciplíny sehrály pro jezuity v jejich velkoryse pojatém pokusu působit misionářsky v Číně. A zatřetí: toto jezuitům přineslo pozornost filozofa Gottfrieda Wilhelma Leibnitze, který s nimi vedl rozsáhlou korespondenci. Jeho pohled na jezuitskou misii v Číně a její využití matematiky a přírodních věd reprodukuje nezávislý protestantský pohled vůdčího učence na tyto vědy v katolické kultuře.