Barokní jezuitské Klatovy svědčí o tom, že specifický duchovní přístup jezuitského řádu ke světu, k člověku s jeho vnitřním vesmírem a k Bohu prokázal v minulosti svou životnost a životodárnost. Vycházíme-li z toho, že dílo člověka má kořeny a živnou půdu v jeho mysli a srdci, v hloubi jeho tužeb a v šíři jeho horizontů, musí nás zajímat jeho duch.

Proto nedělní večerní setkání v katakombách představí spiritualitu, kterou jezuitská tradice dodnes předává prostřednictvím duchovních cvičení, duchovního doprovázení a škol modlitby.

Současný člověk nemá menší duchovní potřeby, možnosti a ambice než v minulosti. Jaké prostředky k jejich uchopení, naplňování a rozvíjení mu ignaciánské pojetí duchovního života nabízí?