Kaiserrequiem

Johann Joseph Fux (1660 – 1741)

Významný skladatel, pedagog a kapelník císaře Karla VI. (1711 – 1740) zkomponoval svoji nejslavnější mši za zemřelé již v roce 1720 u příležitosti konání pohřebních obřadů za císařovnu Eleonoru, vdovu po Leopoldovi I.. Stejně jako u ostatních skladeb tohoto typu sestává i text Fuxova Requiem z pevných a proměnlivých částí, tedy tzv. ordinária a propria. Skladba, která tak vlastně tvoří jakýsi cyklus, tedy provází účastníky bohoslužby skutečně po celou dobu jejího trvání. Libreto zádušní mše bylo skladateli vyhledáváno ke zhudebnění zejména pro dramatičnost textu sekvence Dies irae (den hněvu), líčící události posledního soudu. Tato část Requiem se proto nezřídka stává hudebním vrcholem celého cyklu. Nejinak je tomu i u Fuxova díla. Tato jeho skladba byla již ve své době u vídeňského dvora velmi ceněna a byla zde prováděna u příležitosti úmrtí slavných osobností. v roce 1736 jí tak byla například vzdána poslední pocta známému vojevůdci princi Eugenu Savojskému a o čtyři roky později zazněla dokonce při zádušních obřadech za samotného císaře Karla VI. Fuxovo Requiem bylo provedeno při sobotní zádušní bohoslužbě, která bude sloužena za duše zemřelých v klatovských katakombách v sobotu 28. dubna 2007. Naše volba padla právě na tuto skladbu nejen proto, že císař Karel VI. také Klatovy osobně navštívil (1712), či z důvodu dobrých vztahů jezuitského řádu s císařským dvorem a Vídní, ale zejména proto, že skladba samotná vznikla prakticky v době největšího rozkvětu jezuitského řádu v Klatovech a barokní kultury tohoto města vůbec.