Jezuité
Jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo) založil v Paříži roku 1534 baskický šlechtic sv. Ignác z Loyoly (1491 – 1556) spolu s několika přáteli z univerzitních studií (František Xaverský, Petr Faber, Šimon Rodriguez ad.). V roce 1540 byl řád oficiálně schválen papežem Pavlem III. V období krize evropského křesťanství v 16. století představovali jezuité na jedné straně obrodný proud v katolické církvi, na straně druhé po rozmachu protestantské reformace v Evropě se záhy stali hlavním nositelem rekatolizace a protireformace.
Jako apoštolsky zaměřený řád působilo Tovaryšstvo zejména ve školství, ale též v mnoha oblastech vědy, kultury a umění. Charakteristická pro něj byla i výrazná misijní činnost na nově objevených kontinentech. V barokním období se jezuité stali nejrozšířenějším řeholním řádem katolické církve, s nezanedbatelným společenským vlivem po celém tehdy známém světě. Tento vliv se stále více stával terčem kritiky a závisti i uvnitř katolického tábora. V atmosféře prosazujícího se absolutismu a rodícího se osvícenectví 18. století byl řád na naléhání západoevropských královských dvorů v roce 1773 zrušen papežem Klementem XIV.
Paradoxně se zrušené Tovaryšstvo přechodně udrželo v nekatolických imperiích – v protestantském Prusku a pravoslavném Rusku, kde nadále působilo jako řád věnující se školství. V rámci restauračních společenských tendencí byl jezuitský řád obnoven papežem Piem VII., nejprve r. 1804 jen pro Neapolské království a roku 1814 pro celý svět.
Do Čech přišli jezuité roku 1556 do Prahy, kde u Karlova mostu založili kolej sv. Klimenta. Odtud se řád šířil dále do Čech i na Moravu (1566 kolej v Olomouci, 1578 kolej v Brně, 1584 kolej v Českém Krumlově atd.). První domy patřily ještě pod rakouskou provincii, samostatná česká provincie vznikla r. 1623.
Posmrtná maska
Ignáce z Loyoly
V českých zemích 16. – 18. století bylo působení jezuitů výrazně spojeno s mocenskou podporou habsburského císařského dvora. Role, kterou sehráli během pobělohorského rekatolizačního útlaku, představuje v české kolektivní paměti nesmazatelné trauma. Přesto jezuité přispěli i pozitivně k rozvoji české kultury a vzdělanosti (univerzity v Praze a Olomouci, osobnosti jako historik B. Balbín, básník B. Bridel aj.) a proslavili české jméno i v zámoří (v Číně astronom K. Slavíček, na Filipínách botanik J. Kamel ad.). Při zrušení řádu r. 1773 měla česká provincie 1 125 členů, kteří působili ve více než 40 řádových domech.
Po obnovení řádu přišli jezuité do Čech poměrně pozdě, až po polovině 19. století. Kromě Prahy (od. r. 1866) působili hlavně na venkově – založili gymnázium v Bohosudově (1853) a spravovali moravská poutní místa Hostýn (1887) a Velehrad (1890), kde později založili papežskou kolej s gymnáziem. Až ve 20. století přibyla další působiště – Hradec Králové, Český Těšín, Opava, Benešov, Děčín, Brno. Pracovali dále hlavně ve školství. V roce 1950 komunistický režim násilně ukončil činnost řeholních řádů, a tedy i jezuitů, kterých tehdy v Čechách a na Moravě působilo 215.
Tovaryšstvo Ježíšovo je dodnes největším řeholním řádem katolické církve s téměř 20 tisíci členů na celém světě. V České republice dnes (k 1. 1. 2007) působí 76 jeho členů v sedmi řádových domech – Praha, Kolín, Brno, Olomouc, Český Těšín, Hostýn a Velehrad. Zabývají se především pastorační prací mezi univerzitními studenty, spravují poutní místa a farnosti, vyučují teologii, dávají duchovní cvičení a působí v oblasti médií.
P. Petr Havlíček
Odkazy
