Ohlédnutí za BJK
Text Šárky Lesné o proběhlém ročníku jezuitského víkendu v Klatovech
Jako máme každoročně jistotu, že přijde jaro, můžeme si také být jisti, že toto období nám přinese Barokní jezuitské Klatovy. Poslední dubnový víkend byl letos pro BJK vyhrazen již poosmé.
V pátek odpoledne se v krásně připraveném a vyzdobeném sále městské knihovny sešli jak tradiční příznivci BJK, tak i ti, kdo se o tomto neobvyklém víkendu dozvěděli poprvé, třeba od svých známých nebo prostřednictvím plakátů.
Od samého začátku v sále panovala radostná přátelská nálada a v tomtéž duchu se neslo uvítání všech přítomných, zejména milých a vzácných hostů. Na uvítanou dámy obdržely krásnou kytici („pugét“) a pánové krásně zabalený „buket“. Po úvodu a přivítání seznámil místostarosta Ing. Václav Chroust účastníky s programem letošních BJK: v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne konference o Bohuslavu Balbínovi a jeho době v městské knihovně, v sobotu odpoledne v jezuitském kostele rekviem s hudbou barokního skladatele Wenzelyho, v neděli dopoledne tamtéž mše svatá, v neděli večer v katakombách Citadela – literární pořad z díla A. de Saint-Exupéryho.
Po svém návratu ze služební cesty přišel hosty pozdravit starosta města Klatovy Mgr. Rudolf Salvetr, který zároveň vyjádřil radost z obliby BJK a vyslovil přání dalších úspěšných ročníků. (Mimochodem: tato jeho cesta vedla do bavorského Deggendorfu, kde na zemské zahradnické výstavě budou představeny také klatovské karafiáty. Ten nejnovější, Albrecht Chanovský , byl slavnostně pojmenován a požehnán v červnu 2013 v katakombách – jistě si na tuto událost dobře vzpomínáte.)
Oběma řadami přednášek nás jako po všechna předchozí léta provázel Mgr. Karel Mráz – uvedl každého přednášejícího a po skončení jeho přednášky vybídl publikum k otázkám. Zároveň musel dbát na časový rozpis, což je úkol těžký a nevděčný. Pan Mráz však tuto úlohu splnil s lehkostí jemu vlastní.
S přednášejícími a stručnou charakteristikou jejich přednášek jsme měli možnost seznámit se prostřednictvím webových stránek klatovských katakomb již před zahájením BJK. Posluchači tedy věděli, že přednášky budou věnovány jezuitovi P. Bohuslavu Balbínovi a jeho dílu, ale že se také zaměří na některé jevy doby Balbínova života, tedy baroka.
Při letošních přednáškách se objevila technická novinka: pro zlepšení posluchačského komfortu byla v sále nainstalována zvuková aparatura – dobrou slyšitelnost měli tedy zajištěnou i ti posluchači, kteří se již nevešli do sálu a tísnili se u vchodu či dokonce ještě v chodbě.
Z letošního přednáškového cyklu bude vydán sborník s úplným textem všech příspěvků. Než jej však dostaneme do rukou, shrňme zde stručně to nejvýraznější:
Bohuslav Balbín jako jezuitský učitel, vědec a spisovatel výrazně přispěl ke kultivaci českých elit. Jako řečník a učitel rétoriky je nazýván českým Quintilianem, jako historik získal označení český Livius.
Jeho díla jsou velmi košatá: kromě hlavního tématu si všímají také skutečností zeměpisných, přírodovědných či uměnovědných, jak to vyžadovala tehdejší tendence k ucelenému pojetí světa (snaha o encyklopedičnost) a jak to vyplývalo z Balbínových širokých zájmů. Balbín není pouhým teoretikem – kde je to vhodné, uvádí mnoho praktických návodů. Zdůrazňuje požadavek mnohostranné vzdělanosti řečníka. Nestačí tedy pouze krásně hovořit, především je třeba mít o čem mluvit. (Také vás napadá, že totéž by se mělo uplatňovat i v dnešní době?)
Nové tendence Balbín nepřijímá s nekritickým nadšením, ale je si vědom některých jejich předností.
Pro Balbína historika je příznačný důraz na písemné historické prameny, i když on sám k nim ne vždy dokázal být dosti kritický. Citát: „Nikdo totiž nemůže psát historii bez dokumentů“. Historik má pojednávat o tom, co se opravdu stalo, nikoli o tom, co se stát mohlo. Někdy ovšem napsat pravdu může být nebezpečné a Balbín v této souvislosti uvádí: „Psát nepravdu jsem se nenaučil, psát pravdu se neodvažuji.“
Pozdější autoři (F. Pelcl, F. Palacký, J. Jungmann, K. H. Borovský, A. Novák, Z. Kalista, J. Pekař, Z. Nejedlý, M. Kopecký a další) zdůrazňují Balbínovo vlastenectví a jeho obranu „jazyka slovanského, zvláště pak českého“, na druhé straně mu vytýkají nedostatečnou kritičnost při práci s prameny. V jeho zájmu o krásu krajiny na misijních cestách spatřují prvky romantizmu. To, že kladou důraz na jeho vzdělanost, je však nespravedlivé vůči ostatním členům Tovaryšstva Ježíšova. Vždyť všichni jezuité byli velmi vzdělaní lidé (sám zakladatel řádu sv. Ignác z Loyoly význam vzdělání neustále zdůrazňoval).
Balbín velmi ctil Matku Boží: jako dítě byl zasvěcen Panně Marii v Bohosudově, nejmilejší mu byla Panna Maria ve Staré Boleslavi, rozsáhlý spis věnoval Panně Marii na Svaté Hoře u Příbrami. Tento spis přeložil, vlastně spíše převedl do češtiny P. Matěj Václav Šteyer. Barokní překlady–převody se důsledně podřizovaly cílové skupině čtenářů, případně posluchačů. Pro široké lidové vrstvy proto bylo v překladu vypuštěno mnoho z toho, co obsahoval latinský originál nebo německý překlad určený pro vzdělané vrstvy (odkazy na prameny, citáty antických autorů, z Bible, různé dodatky aj.).
V době svých dvou pobytů v Klatovech zastával Balbín významnou funkci rektorova konzultora. Z toho vyplývá, že nebyl řádem vnímán jako vyhnanec (ač se sám tak cítil), ale že se těšil důvěře svých představených. Zažil zde všechny rozruchy doby, jako byly blížící se turecká hrozba, veliká epidemie, jednání o zřízení biskupství v Klatovech, spory v oblasti pivovarnictví. Balbín chválil krásu Černé věže a postupně vznikajícího jezuitského kostela, hlas zvonů lahodící uchu. Zajímal se živě o přírodní zvláštnosti – jedlé kaštany, rysa lovícího v okolních lesích, zaujaly jej kuriozity, např. letící „prašivec“. Pochvalně se vyjádřil o kvalitě zdejšího chmele, ale pro místní pivo neměl dobrého slova (nebyl nestranný a zde je důvod zcela průhledný).
Doba baroka byla výrazná svým důrazem na smyslové vnímání a emocionalitu. To se přirozeně odráželo i v projevech zbožnosti. O niternosti víry tehdejších lidí se lze dozvědět jen málo, zato však jsou dobře známy vnější projevy zbožnosti a také záporné jevy s nimi spojené (viz četné šťavnaté příklady ve spisu Matěje Tannera Bič Kristův). Také Balbín se v jednom svém díle věnoval tomu, jaká by opravdová zbožnost měla být. Ve výčtu hodnot zbožného člověka postupuje od projevů vnějších – devotio (účast na mši, zpověď, duchovní četba a cvičení…) – k projevům niterným – pietas (… pokora, charita, dobrá smrt).
Mnoho se o Balbínovi a jeho kontaktech a zájmech lze dozvědět z dopisů dochovaných v originálech nebo v opisech. Byl prozkoumán obsáhlý korpus jeho korespondence s tepelským premonstrátem Aloisem Hackenschmidtem, opatovým sekretářem a archivářem, se kterým Balbína pojilo pouto dlouholetého vřelého přátelství.
Závěrečná přednáška – v sobotu před obědem – nás vtipnou formou vrátila z výšin víry a vědy zpět k věcem pozemským. Byla totiž věnována požívání a používání kávy, čokolády, čaje a tabáku v době baroka. Kromě konkrétních ukázek neobvyklé podoby dobře známých poživatin nám poskytla i nevšední, ba pikantní informace o názorech na ně a o jejich dřívějším využití (chvála tabáku a dokonce tabákový klystýr!).
Poděkování přednášejícím, těm, kdo se podíleli na přípravě konference, a všem účastníkům nebylo závěrem BJK. Vpodvečer sloužil v jezuitském kostele P. František Hylmar, SJ, spolu s našimi klatovskými kněžími slavné rekviem. Mši doprovázela andělsky krásná hudba barokního autora Wentzelyho v provedení Kolegia pro duchovní hudbu pod vedením Víta Aschenbrennera. Rekviem si nedali ujít ani naši přátelé z bavorského poutního místa Neukirchen bei Heiligem Blut.
Také nedělní mše svatá se včlenila do svátečních dnů BJK.
Nádhernou duchovní tečkou za letošním ročníkem BJK se stal literární pořad pana Miroslava Částka Citadela podle předlohy slavného francouzského spisovatele Antoine de Saint-Exupéryho a s hudbou Zdeňka Pololáníka. Posluchači nejprve hlubokým tichem dali najevo souznění s autorovými myšlenkami… a teprve za hodnou chvíli se rozezněl potlesk.
Příznivci BJK se již nyní mohou těšit, že napřesrok si celou tu mnohotvárnou krásu zopakují, ovšem již s novým obsahem.
Šárka Lesná
