Dialog mezi vírou a nevírou není spor mezi dvěma vyhraněnými skupinami lidí, probíhá uvnitř každého člověka, který se nebrání přemýšlet o podstatných životních otázkách. V každém přemýšlejícím věřícím je i pochybovač, skeptik a „nevěřící", v každém „nevěřícím" je také kdesi možnost pochybovat o svých pochybnostech, být „věřící”.  „Ten druhý v nás” se vynořuje s různou intenzitou v různých životních situacích – bylo by dobře, abychom ho poznali, přizvali ho k dialogu a nepotlačovali ho – naopak, kultivovali ho v sobě. Potlačení „toho druhého” často vede k fanatismu: náboženští fanatici promítají své pochybnosti na druhé a také mnohdy militantní ateisté ukazují, že nejsou s tím druhým v sobě hotovi... S využitím skeptika v sobě může věřící prohloubit svou víru  (např. destruovat falešné obrazy Boha). Víra bez pochybnosti by skončila ve fundamentalismu, nevíra bez naděje, která vychází z víry, by skončila v cynismu... Potřebují se navzájem!

Joseph Ratzinger vede dlouhá léta náročný rozhovor s námitkami proti víře a praxi katolické církve. V dialogu pokračuje i jako papež Benedikt XVI. Ve svém posledním okružním listu Spe salvi představuje a nabízí křesťanskou víru jako staletími prověřený příspěvek k odpovědi na neodbytné existenciální otázky člověka. Otvírá horizonty a povzbuzuje moderního člověka k odvaze překročit „rozumnou vírou” práh mezí, které si ve svém myšlení od Osvícenství sám ukládá. Nemusíme se omezovat jen na „malé naděje”. „Velká naděje” se sice vymyká z dosahu pozitivistického myšlení, ale není iluzí.

Náboženství provází lidské společnosti od nepaměti, i když v různých podobách, zato víra se objevuje až ve Starém zákoně a plně ji rozvinulo až křesťanství. V moderní době se některým lidem zdálo, že víra náboženství nepotřebuje nebo že dokonce stojí proti němu. Tím by se však něco důležitého ztratilo a možná by víra nakonec uschla jako zrno na skále v Kristově podobenství. Křesťanská víra staví na náboženských základech a Kristus s nimi samozřejmě počítá. Jak může současný člověk věřit a co mu k tomu říká náboženství?

Od 17. století se v západní civilizaci prosazuje myšlení, které není založeno na křesťanském vidění světa nebo jej dokonce přímo odmítá. Pokrok přírodních a společenských věd v 19. století tento vývoj značně urychlil a jeho důsledky neseme dodnes. Křesťanský pohled na sekularizaci musí vidět tento složitý jev pozitivně. Podrobný rozbor totiž ukazuje, že původní dynamika sekularizace přímo souvisí s poselstvím Bible.