Prof. PhDr. Tomáš Halík ThD. (* 1. června 1948 Praha) je religionista, český katolický teolog, kněz, psycholog a sociolog náboženství. Je rektorem akademického kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie.

Vystudoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, byl žákem Jana Patočky. Komunistickým režimem mu bylo zakázáno vyučovat, zaměstnán byl jako podnikový psycholog či jako psychoterapeut pro drogově závislé.

V roce 1978 byl tajně vysvěcen biskupem v Erfurtu na katolického kněze a do roku 1989 byl jednou z předních osobností podzemní církve, v 80. letech patřil ke spolupracovníkům kardinála Tomáška.

Od roku 1990 je rektorem univerzitního kostela nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. Ve stejném roce papež Jan Pavel II. jmenoval Halíka konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími. Od roku 1993 přednáší religionistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Habilitoval se na FSV UK v oboru sociologie (1993) a o čtyři roky později byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy (1997). Trimestr strávil jako hostující profesor na univerzitách v Oxfordu (2001) a v Cambridge (2003), byl také jedním z externích poradců českého prezidenta Václava Havla.

Je znám svou angažovaností v občanském životě, veřejně se vyjadřuje k otázkám rasismu, politické a náboženské nesnášenlivosti, procesu sekularizace a evropské integrace.

Dílo:

Nezkrácený životopis na: Wikipedie, otevřená encyklopedie

Webové stránky Tomáše Halíka: www.halik.cz

P. František Hylmar se narodil v roce 1957 v Hradci Králové. Po studiích oboru geodézie a kartografie na stavební fakultě ČVUT, která ukončil v roce 1981 a po roční vojenské službě pracoval v Geodetickém a kartografickém podniku v Praze. V roce 1989 byl přijat do Tovaryšstva Ježíšova a absolvoval prvních několik měsíců noviciátu neveřejně. V květnu 1990 nastoupil do noviciátu na Sv. Hostýně, kde 8. září 1991 složil první sliby. V letech 1991-94 studoval v Krakově filozofii a 1994-97 v Dublinu teologii. Dva roky působil jako vysokoškolský kaplan a vyučující na VOŠ Caritas v Olomouci, kde obdržel v říjnu 1997 jáhenské a v březnu 1998 kněžské svěcení. V letech 1999-2001 získal ve španělském Madridu licenciát ze spirituální teologie a poté vykonal třetí probaci v Mexiku. Od května 2002 byl činný v České provincii. Nejprve v Kolíně a od října pak v Praze. Tam složil 3. října 2002 poslední sliby a od dubna 2003 byl představeným domu, rektorem u kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí a farářem u sv. Štěpána ve Štěpánské ulici. 1. března 2004 byl jmenován provinciálem a služby se ujal 16. května 2004. V roce 2007 se ujal podruhé funkce českého provinciála, v roce 2008 byl jediným českým delegátem s hlasovacím právem na XXXV. Generální kongregaci Tovaryšstva Ježíšova v Říme. Službu provinciála vykonával do 3. února 2013.

Zdroj: www.jesuit.cz

Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc. (* 18. duben 1936 Praha) je český filosof, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog a publicista. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství v Tošovského vládě r. 1998 a posledním protikandidátem V. Klause ve volbách prezidenta ČR v únoru 2003.

Je jedním z výrazných současných českých křesťanských intelektuálů. Zabývá se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednáší na četných českých i zahraničních universitách, zejména na evropská a filosofická témata. V letech 2000 –2007 byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Jan Sokol byl vyučen zlatníkem; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na MFF UK. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Zabýval se různými odvětvími techniky (hodinářství, elektro, počítače) i botanikou.[1] Roku 1961 se oženil s Františkou roz. Patočkovou; mají 2 syny a dceru.

Od roku 1990 byl Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost, od r. 1996 přejmenovanéhoNováPřítomnost. Od r. 1991 přednáší filosofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě UK. V únoru 1997 byl jmenován docentem, v roce 2000 profesorem.

Jeho cesta k filozofii vedla přes studium biblistiky, díla Nietzscheho, setkání s Janem Patočkou. Ve filozofii vychází z fenomenologické tradice a personalismu (Blondel, Marcel, Teilhard, Rosenzweig, Lévinas). Těžištěm jeho zájmu je filozofická antropologie, dějiny idejí a témata přirozeného světa, a to zejména v polozeprováděcí filozofie(Patočka), srozumitelné i neodborníkům. Odtud pramení jeho živý zájem o vztahy mezi filozofií a náboženstvím, filozofií a vědou, filozofií a politikou. Ve spojení s politickou funkcí po r. 1990 studoval antropologické a společenské podmínky demokracie; soustavný zájem má o otázky evropských dějin a evropské integrace. Zabýval se též historií.

Knihy

Nezkrácený životopis na: Wikipedie, otevřená encyklopedie

Václav Umlauf (* 21. února 1960 Zlín) je český filosof a teolog, katolický kněz, člen jezuitského řádu. Po studiu na gymnáziu (maturita 1979) pracoval jako horník. Byl aktivním stoupencem hnutí za lidská práva; v březnu 1980 byl zatčen, obviněn z trestných činů pobuřování a poškozování zájmů republiky v cizině a odsouzen na dvacet měsíců, které si odpykal ve věznici na Borech. Po návratu z vězení pracoval v Brně v různých dělnických profesích a byl činný při samizdatové publikaci křesťanských a jiných tiskovin.

Po listopadu 1989 se zapojil do činnosti Občanského fóra v Brně. Roku 1990 odešel do kněžského semináře v Olomouci, v roce 1991 vstoupil do jezuitského řádu. Studoval teologii a filosofii v Paříži,Londýně a Mnichově, r. 2000 byl vysvěcen na kněze. Přednáší na Hochschule für Philosophie v Mnichově a na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Z pozice ovlivněné především filosofickou hermeneutikou se Umlauf zabývá zejména vlivem řeckého myšlení na současnou Evropu, lidskými právy, sekularizací, existencialismem a filosofií postmoderny.

Knihy:

Zdroj: Wikipedie, otevřená encyklopedie

Webové stránky Václava Umlaufa : www.umlaufoviny.com