Neděle 28. dubna 2019, od 19 hodin, Klatovské katakomby

Anonymní autoři dnes stojí ve stínu velkých tvůrců minulosti, k jejichž jménům se upíná pozornost a důvěra nejširšího publika jako k ověřené kvalitě, o níž nemůže být pochyb. Je to pochopitelný trend. Ale kam zmizelo dobrodružeství z oběvování neznámého, touha a potřeba poznávat nové (či staronové) světy a odhodlání prověřit svůj vkus dříve neslyšeným?

Herec Jan Potměšil a loutnista Přemysl Vacek se rozhodli nahlédnout do archivů a vynést na světlo zapomenuté klenoty české barokní poezie a hudby, které sice nedisponují monumentalitou a puncem prověřenosti, přesto však i s odstupem několika staletí mají co říci dnešnímu člověku.

Žoldnéř, který dobyl během tažení třicetileté války nejen slávu na polích válečných, ale získal i značný majetek, ale na jeho využití mu nebyl vyměřen dlouhý čas. Stal se držitelem statků v jižních a jihozápadních Čechách, ale dle všeho si úctu poddaných nevydobyl, jak svědčí aspoň dochované pověsti. Byl ale také štědrým mecenášem katolické církve. Byly jeho odkazy pro církev výrazem pokání a touhy po odčinění špatných skutků?

Jezuité na řádovém gymnáziu v Klatovech poskytli vzdělání generacím mladých mužů, kteří se, jak lze předpokládat, z většiny uplatnili ve společnosti, ať už šlo o "světská" zaměstnání nebo o sféru duchovní služby. Kvůli torzálnímu dochování dobových pramenů není možné vytvořit přesný seznam žáků klatovského gymnázia éry baroka, některé žáky je však možné dohledat. Dva z nich dosáhli již během života značného věhlasu, jeden v oblasti duchovní, druhý světské, oba šlechtici, biskup Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi (1638-1701) a genealog, heraldik a milovník historie, Daniel Bohumír baron Wunschwitz (1678-1741). Jejich životním krokům a vztahu k městu Klatovy je věnován tento referát.

Významný český historik, církevní prelát a barokní patriot Jan Florian Hammerschmidt (1652-1735) pocházel z městečka Stod na Plzeňsku. Jeho život i tvorba byly mimo jiné spojeny s Klatovy. Studoval zde na jezuitském gymnáziu a v dospělosti se do Klatov jako katolický kněz na jeden rok vrátil, po dlouhé farní službě na venkově zde byl představeným kaplanského domu. Tomuto městu věnoval pozornost ve své historiografické a literární činnosti – sepsal a vydal podrobné české dějiny Klatov, mimo to je autorem latinského pojednání o klášteře klatovských dominikánů.

Hlavní pozornost příspěvku bude zaměřena na výše zmíněné klatovské motivy v Hammerschmidtově životě i díle. Seznámí však také šířeji s rozvojem církevní kariéry tohoto významného preláta a samozřejmě také s jeho historickými výzkumy a spisovatelskou činností. V neposlední řadě pak autor představí J. F. Hammerschmidta jako barokního šprýmaře, který svůj smysl pro humor uplatňoval v některých textech.

J. J. Ryba se narodil v Přešticích. Může být tedy považován za rodáka z Klatovska. Příspěvek připomene Rybu jako hudebníka, bude se ale věnovat hlavně jeho učitelskému povolání, jeho názorům na soudobou pedagogiku i školní praxi a zejména jeho vztahu k dětem a jejich rodičům.

Jacobus Palladius patřil k významným osobnostem klatovské jezuitské komunity posledních desetiletí 17. století. Osvědčil se jako spolehlivý a zkušený řeholník, když byl po požáru Klatov vybrán mezi ty, kteří měli zajistit udržení řádu a jeho škol ve zničeném městě. Byl ale nepochybně znám jako obratný stylista i talentovaný básník; po jeho smrti byla zveřejněna sbírka jeho epigramů. Své nadání dal do služeb řádu také v okamžiku, kdy se ujal vedení ročních záznamů análů klatovské koleje, které známe pod názvem Historia collegii Clattoviensis. V této činnosti měl J. Palladius své předchůdce i nástupce, které k sepisování análů přivedl vlastní zájem, literární nadání či pouhá povinnost vyplývající ze svěřené funkce v komunitě. Právě identifikací těchto jezuitů a sledování jejich možného vztahu k vytvářenému textu se bude tento příspěvek věnovat.